Mám k městu České Budějovice zvláštní vztah. Je to vztah ničím nezkalený a pozitivní. V tomto městě již jezdí 3 generace trolejbusů, což je zřejmě evropský unikát. A v tomto městě se v sobotu 29.01.05 konala akce určená pro příznivce MHD a já jako zástupce redakce ÚT a ÚMD jsem měl tu čest být přitom. Je opět zimní ráno (nebo spíše dopoledne) a narozdíl od 12. prosince 2004 palubní počítač mého automobilu hlásí - 4.0 stupně Celsia, drobně chumelí. Ve velkém očekávání přešlapuji, vyzbrojen fotoaparátem před branou českobudějovické trolejbusové vozovny. Ano, již brzo zde začne akce, v tomto městě zřejmě nevídaná, BT - "Poznej celou trolejbusovou síť". Ale hezky popořadě. Jelikož jsem přijel trochu dříve, zapínám digitální přístroj a plně využívám desetinásobný optický zoom abych vyfotil budějovické vozy na domovské půdě vozovny. Na obzoru jsou samé 15 Tr, po posledním vyrobeném kousku v Ostrově n. O. ani vidu, ani slechu. V dálce velmi nejasně vykukují snadno rozpoznatelné střechy vozů 21 Tr (které se podaří vyfotografovat mnohem později). Krátce po dvanácté slyším (ale nevidím) rozesmáté hlasy organizátorů, kteří za v zápětí, včele s hlavním organizátorem J. Čejkou, vynořují zpoza rodinných domků. Mezitím se z hlouby vozovny pomalu přibližuje zářivě bílý trolejbus Škoda 15 TrM(m). Po krátkém, a nutno dodat, že vřelém uvítání, kráčíme ze zástupci DP a zároveň dnešními průvodci k vozu, který i uvnitř září a voní téměř novotou. Trošku nyní odbočím, ale poté co se "provalí", že jsem z Ústí, dozvídám se jednu zajímavou skutečnost. Při stavbě bukovské tratě v Ústí nad Labem údajně došlo k reklamaci kabelů, které byly zaměstnanci DPČB identifikovány jako jejich původní, zničené při povodních. Zvláštní co si dnes výrobci kabelů dovolí. Ale zpět do budějovické vozovny. V trolejbusu jsou vylepeny mapky a jízdní řády předpokládané trasy, nastaven systém BUSE, zkouška mikrofonu a vůz je připraven opustit vozovnu. Velmi rychle jsme se přesunuli před hlavní nádraží, kde jsem stanuli těsně před 13:00 h. Již při výjezdu z poslední zatáčky před nádražím bylo vidět početnou skupinku lidí, kteří pilně cvakali spouštěmi svých fotoaparátů. Odbavení cestujících této zvláštní jízdy probíhá svižně předními dveřmi a já využívám volné chvilky a fotím nečekané setkání našeho a vozu e.č. 57, což jsou poslední dva vyrobené vozy ve Škodě Ostrov. Nutno dodat, že automobilisté neměli pro tuto mou činnost, kdy jsem stál uprostřed dvouproudové ulice, žádné pochopení a po té co mou pozici atakoval městský autobus v plné rychlosti, raději jsem se vrátil zpět, do tepla vozu. Organizátoři měli pochopení pro menší nedochvilnost plzeńské výpravy a s menším zpožděním vyrážíme po předem stanovené trase. Směrem na smyčku "Máj - Antonína Barcala" přichází první neobvyklost, kdy ze směru od stanice "U parku" odbočujeme vlevo, manipulačním obloukem, na již uvedenou smyčku. Zde je první fotozastávka, kde nám zapózovaly i vozy e.č. 06 a 40, po jejich odjezdu ještě jako prémie přijíždí vůz e.č 19. Pauza je u konce a vydáváme se přes Mariánské náměstí a po nejnovější trati přes Palackého náměstí na smyčku linky č. 9 - Suché Vrbné. Cesta ubíhá až nečekaně rychle, neboť již od počátku cesty se nám dostává zasvěceného výkladu od zaměstnanců DP o trolejbusové síti v Českých Budějovicích. Jako ústečáka mě zajímají hlavně údaje o experimentech s výhybkami. Obvzláště šokující je informace o tahových výhybkách jejichž ceny se pohybují okolo 100 tis. Kč. Na celé síti můžeme najít výrobky různých firem, ale novým trendem je právě výroba vlastních výhybek, které jsou údajně téměř bezúdržbové. S tímto lze, při absenci věčně kroutících a vybočujících armatur ála Ústí, jen souhlasit. Suché Vrbné opět poskytuje prostor pro velké fotografování, situaci zpestřila montážní věž vrchního vedení, která přijela krátce před naším odjezdem. Opět, za stálého komentáře a popisů tratí, přes celé město se přesouváme na točnu Papírenská. Cestou, v prostoru před nádražím, nám řidič předvádí schopnosti výše uvedených tahových výhybek, protože pokud jsem dobře slyšel projeli jsem jednu z nich rychlostí okolo 50 km/h, o hluku a cvakání sběračů, který nebyl slyšet, nemluvě. Po nezbytném fotografování přichází drobná změna v plánu a velmi neobvyklým (a nezveřejnitelným) způsobem se dostáváme po Papírenské ulici přímo na smyčku Rožnov. Na této smyčce máme možnost obdivovat též vůz e.č. 28 v původních městských barvách. A stále stejný scénář pokračuje - přes celé město za podrobného komentáře uháníme na smyčku Vltava. Tak tady vše začalo, první jízda, první odstavná plocha, improvizovaná vozovna a legendární posuny na 380 V přes dlouhý kabel. Opět potkáváme vozy v běžném provozu a to 21 Tr e.č. 46 a 15 Tr e.č. 33 a 02. Ke zpestření programu se připojuje již zmíněná věž a oprava výhybky. Před námi je poslední část cesty směr Borek. Z Vltavy se dostáváme po trase linky č. 9. Na Pražské ulici neodbočujeme do centra, ale doleva po manipulačním oblouku vzhůru směr Nemanice a Borek. Tato konstrukčně výjimečná trať nenechala nikoho chladným. Příhradové sloupy, jaké se vidí pouze na železnici, vedení zavěšené pomocí nosných lan a to vše v prostředí přízemních domků - opravdu unikátní trať ve světových měřítkách. Na smyčce Borek potkáváme opět vůz v pravidelném provozu, tentokráte e.č. 23. 2 vozy na smyčce Borek, to už je silná káva i pro místní a tak opět fotíme a fotíme. Pomalu se stmívá a cestou zpět odbočujeme k vozovně. Její průjezd se zasvěceným komentářem je zřejmě největší zážitek z dnešní cesty nejen pro mě. Samozřejmě využívám situace a fotím odstavené 21 Tr z okna vozu. Před výjezdem z vozovny se loučíme s našimi průvodci z DP a pořizujeme hromadné foto všech účastníků. Protože následující cestu směr nádraží už jsem dnes absolvoval, rozhoduji se též pro ukončení cesty touto neobvyklou linkou BT. Po dojemném rozloučení s organizátory natáčím za soumraku video odjezdu vozu e.č. 56 a plný zážitků věřím, že v létě přijede na stanici Nádraží ČD opět linka BT - Budějovické trolejbusy.