Dne 4. prosince roku 1905 byla v Opavě zahájena tramvajová doprava na dvou linkách s metrovým rozchodem. První vedla od dnešní železniční stanice Opava – východní nádraží k Zemské nemocnici, od které byla v roce 1912 prodloužena až k ústavu pro nervově choré. Druhá linka vedla z Městských sadů do Kateřinek. Obě linky se potkávaly na dnešním náměstí Republiky, kde mohli cestující přestoupit z jedné na druhou. V roce 1912 došlo k rozšíření sítě o novou trať z Horního náměstí k Městskému hřbitovu. K dalšímu rozšíření opavské tramvajové sítě však došlo až po třiceti šesti letech v roce 1948. Jednalo se o prodloužení úseku tratě v Kateřinkách od stávající konečné ke Švédské kapli a postavení nového úseku linky č. 2, který odbočoval u kasáren na rohu Krnovské a Jaselské ulice a vedl směrem na Jaktař, kde končil u bývalého Rossmanithova hostince.
Vzhledem k havarijnímu stavu tratí na přelomu čtyřicátých a padesátých let (ve velice špatném stavu byly nejen samotné tratě, ale i jejich podloží) bylo vypracováno několik zpráv o možnostech dalšího rozvoje veřejné dopravy v Opavě. Jako první byl kvůli špatnému stavu tratě v květnu 1950 zastaven provoz na lince vedoucí od Divadla na Městský hřbitov. Jednotný národní výbor v Opavě proto rozhodl na základě doporučení ministerstva dopravy o urychleném nahrazení tramvajové dopravy trolejbusy. Zajímavá je skutečnost, že podkladem pro výstavbu trolejbusů se stal projekt vypracovaný pro Opavu berlínskou firmou AEG v letech 1942 – 1944, který však vzhledem k válečným událostem nebyl realizován. První trolejbusová linka zahájila provoz 24. srpna 1952. Vzhledem k různým problémům našeho národního hospodářství se nakonec tramvaje s opavskými ulicemi rozloučily až 22. dubna 1956. Od ukončení tramvajové dopravy v Opavě uplynulo již padesát let a tak se mnoho památek na tuto část dějin opavské veřejné dopravy nedochovalo. Mezi ty drobné, ale milé připomínky tramvajového provozu patří nástěnné růžice, které lze stále ve městě najít. Jedna z nich byla po opravě znovu použita při rekonstrukci trolejbusové troleje na stěně budovy Zemského archivu ve Sněmovní ulici – slouží tak více než sto let městské elektrické dopravě v Opavě.
Další dochovanou památkou na opavské tramvaje je objekt vozovny na Krnovské ulici. Ten se skládá ze správní budovy, která si udržela zhruba stejný vzhled, jaký měla po dostavbě v roce 1905. Na nádvoří se nalézá objekt dílny, ke kterému zleva přiléhá vlastní vozovna , rovněž postavená roku 1905 a rozšířená o další loď v roce 1912. Vzadu za vozovnou stojí původní objekt městské elektrárny. Od roku 1952 vozovna sloužila zároveň tramvajím a trolejbusům. Postupem let přestala vozovna kapacitně i technicky vyhovovat, jednalo se o jednu z nejmenších trolejbusových vozoven v zemi. Na konci sedmdesátých let začaly extrémně stísněné prostory výrazně omezovat další rozvoj opavských trolejbusů. Výstavba nového areálu dopravního podniku začala až v září 1987. Po roce 1990 však došlo k zastavení stavby a k jejímu zakonzervování. Nakonec byl nový areál v Kylešovicích dostavěn a předán dopravnímu podniku v září 2002, po 15 letech od začátku jeho výstavby. Po 97 letech tak dosloužil původní objekt vozovny na Krnovské ulici. Dnes původní vozovnu využívá soukromá firma, která provedla zateplení fasád. Tím se poněkud změnil původní vzhled areálu, který jinak za sto let provozu nedoznal výrazných stavebních zásahů.
Nejvýznamnější dochovaná památka na tramvajový provoz v Opavě se nalézá přímo v centru města – jedná se o tramvajovou měnírnu z roku 1929. Tato technická památka je natolik významná i z celorepublikového hlediska, že byla v roce 1990 zapsána na seznam státem chráněných památek. Její unikátnost spočívá především v kompletně dochovaném vybavení. Transformátory, rtuťové usměrňovače, rychlovypinače AEG atd. – to vše se zachovalo v originálním stavu! Po ukončení provozu tramvají měnírna dále sloužila trolejbusovému provozu. Teprve v roce 1980 došlo k výstavbě nové měnírny na Čajkovského ulici. Definitivně však mohl být ukončen provoz staré měnírny na Rybím trhu až po dokončení druhé měnírny na Kylešovské ulici a plném zprovoznění technologie v obou nových měnírnách v roce 1984. Stará měnírna naštěstí nebyla zlikvidována a neupadla v zapomnění – výsledkem zájmu odborné veřejnosti pak bylo právě její zapsání na seznam státem chráněných kulturních památek.
Další ohrožení této památky přišlo na jaře 2005, kdy představitelé města spolu se soukromým investorem představili nový urbanistický plán prostoru ohraničeného Horním náměstím, Rybím trhem a ulicemi Almužnická a Popská. Bohužel se ukázalo, že město v těchto plánech se zachováním měnírny nepočítá. To se projevilo i v letošním roce, kdy magistrát města Opavy podal návrh na sejmutí památkové ochrany. Národní památkový ústav v Ostravě však odmítl na základě rozhodnutí památkové rady tento krok učinit a umožnit tak demolici objektu. Rozhodnutí NPÚ podpořilo také Technické muzeum v Brně, které má ve své sbírkotvorné činnosti mimo jiné právě městskou hromadnou dopravu. Město sice vyjadřuje snahu o případné přesunutí vnitřního vybavení měnírny do jiného objektu, ale každý zásah do takto jedinečného zařízení dochovaného v původním stavu a na původním místě znamená značné riziko poškození jeho autentičnosti a vypovídací hodnoty. Záležitost je o to smutnější, že měnírna se nachází v samém srdci města a při troše dobré vůle by bylo možné ji začlenit do nového architektonického řešení prostoru a využít ji jako zajímavou památku i z hlediska cestovního ruchu. Opavská měnírna přežila těžké boje o město na konci II. světové války, přežila změnu dopravního systému, přežila ukončení svého provozu v osmdesátých letech, musíme proto doufat v to, že přežije i nové úpravy opavského centra – komu jinému by mělo jít o zachování genia loci tohoto dějinami tolik zkoušeného města, než právě lidem v jeho vedení.

Mgr. Jiří Střecha, doktorand Slezské univerzity v Opavě

Použitá literatura:
Kol. autorů: Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. II. díl. Praha 2002, s. 527-528.
Losos, L. a kol.: Atlas tramvají. Praha 1981, s. 177.
Martinek, B. a kol.: 100 let městské dopravy v Opavě. Opava 2005, 293 s.