Poválečná éra dopravy se v Děčíně začala vyvíjet velmi slibně. Začala stavba na jednom z plošně nejmenších provozů trolejbusové dopravy v Československu a trvala jeden rok. Velmi slibně vypadající projekt ale dostal červenou a mnohokrát omílané téma obnovy se zatím nepodařilo dotáhnout až do konce.

Začátek nastal po II. světové válce...

Poválečné spojení měst Podmokly a Děčína bylo velkou výzvou založit navou éru městské dopravy. Proto se místní samospráva rozhodla vytvořit koncepci městské trolejbusové sítě a periferní autobusové sítě, pro oblasti kolem města. První projekt  trati pochází již z roku 1909 a tak se stalo, že 6. ledna 1949 bylo vydáno stavební povolení a mohlo dojít k jeho realizaci. Historicky první trať byla postavena v úseků Bažantnice (vozovna) - Tyršův most - Náměstí Svobody. A přesně za rok se po nové trati projelY první trolejbusy, VETRA-ČKD. Městská dopravní síť se tak zařadila mezi ekologické provozy MHD

Další stavby na sebe nenechaly čekat...

Ještě v témže roce byla tato větev dokončena protažením z Bažantnice do Chrochvic a na druhém břehu až na Kamenickou. V roce 1953 byl zahájen provoz na další větvi, která vedla ze Starého Města do Bynova. Tato poměrně malá síť byla dokončena polookružní trasou přes Průmyslovou čtvrť (Hlavní nádraží - Bařantnice). I přes zprávy v dobovém tisku o moderním a perspektivním dopravním prostředku se po roce 1966, kdy došlo k poslednímu krátkému prodloužení v Chrochvicích, začal osud děčínských trolejbusů naplňovat. Jako první byl zastaven provoz přes Rozbělesy (Prům. čtvrť), kde docházelo poměrně často ke strhávání trolejí při manipulaci s náklady do místních továren, a to v roce 1970. K dalšímu ukončení provozu došlo v květnu 1973, kdy se přestalo jezdit na Staré Město. Tím nejčernějším dnem v historii MHD v Děčíně (alespoň podle fandů MHD) se stal 14. prosinec 1973, kdy trolejbusy vyjely naposledy. Důvody krom notoricky známé levné nafty bylo několik. Předně propustnost města se stávala kritická, svou roli sehrál i fakt existence pouze jednoho silničního mostu, neméně pak samotná kvalita děčínských komunikací.
Co dodat? Samozřejmě v době renesance el. trakce na konci 80. let se objevily úvahy o obnovení provozu, avšak zřejmě nebylo dosti politické vůle k realizaci, byť likvidační šiml nebyl tak důsledný jako např. v Ústí, v Děčíně dodnes zůstalo mnoho sloupů (dokonce i s dráty obmotanýma kolem sloupů a výložníků na domech. A tak je dnes Děčín čistě autobusovým městem, nutno však podotknout, že s provozem, který by mohla města stejné velikosti jen tiše závidět....(jez)