Málokterý občan lázeňského města Teplice si dnes uvědomuje, že na území tohoto města byl roku 1895 zprovozněn první tramvajový provoz na území Československa. Ano můžeme tak říci, protože tehdy již existující křižíkovu trať v Praze nemůže brát jako provoz v dnešním slova smyslu.
Jak již bylo řečeno, úzkorozchodné (1000 mm) tramvaje vyjely roku 1895, a to 25. července, po předchozích jednáních a přípravách, které začaly již roku 1891! Do provozu byl tehdy uveden úsek Benešovo (tehdy Školní) náměstí - Hlavní nádraží. Prvním "oříškem" pro realizátory této stavby bylo napojení tohoto úseku na vozovnu (dnešní autobusová), které museli řešit úrovňovým! křížením s tratí Ústí - Teplice (dnes 130) než se roku 1896 začalo jezdit do dnes existujícím podjezdem. Na této propojce se jezdilo manipulačně do 7. srpna 1895, kdy byl provoz s cestujícími zaveden až ke výhybně "Trnovanský park". Další prodloužení následovalo 14. října téhož roku kdy byl zahájen provoz na zbývajícím úseku do Horního Dubí. Trať byla, jak bylo v dobových maloprovozech zvykem, jednokolejná s výhybnami po celé délce.
Další tratě na sebe nenechali dlouho čekat. Od 25 prosince 1896 byl otevřen pro cestující úsek, tentokráte na druhou stranu od Benešova náměstí a to přes centrum  na Zámecké náměstí. Rozvoj tímto směrem ustal až do roku 1898 kdy byla trať prodloužena Duchcovskou ulicí až k nádraží Zámecká zahrada. Prvním zaváháním v rozvoji teplické tramvajové sítě byla snaha dovést tramvaje do lázeňské čtvrti Šanov. Roku 1900 byla zprovozněna trať tímto směrem, avšak končila už na dnešním Laubeho náměstí, čímž bylo dosaženo velké nerentabilnosti a zřejmě roku 1908 byl provoz na této trati zastaven.
Co se týče výstavby, dlouhých 10 let byl klid tj. až do roku 1911 kdy ke konci roku byla vytvořena smyčka na konečné v Horním Dubí. Údajný důvod vytvoření této smyčky byl nasazení souprav se dvěma vleky, smyčka je snadno rozpoznatelná i dnešní době a její prostor tvoří dnešní park nedaleko Tereziných lázní v příznačně pojmenované uličce "Na Konečné". Ještě před první světovou válkou, konkrétně v roce 1913, přibyly dvě nové tratě. První navazovala ve výhybně Mariánský dvůr na stávající trať a vedla dále Duchcovskou ulicí směrem do Řetenic, kde končila v prostoru křižovatky ulic Tolstého a  Sklářské. Druhá zmíněná trať byla dlouho očekávané spojení se Šanovem, která vedla v dnešní trolejbusové trase a pokračovalo Jankovcovou ulicí zpět ke staré trati, kde se napojovala pravým obloukem směrem k vozovně, čímž se opět mírně zaváhalo, jelikož nebylo přímé spojení Šanov - Hl. nádraží. Tato skutečnost byla později jedním z důvodů zrušení této trati, a to konkrétně poprvé 1. července 1932 kdy byla zavedena okružní autobusová linka s návazností na hlavní nádraží. Ale vraťme se zpět do roku 1911 na trať Zámecké náměstí - nádraží Zámecký park. Zde byl zaveden po zahájení provozu do Řetenic kyvadlový provoz, který byl ukončen v první polovině roku 1917. Zajímavostí je, že trať byla odpojena až v roce 1933 a fyzicky snesena po roce 1945.
V dalších letech se uvažovalo o zdvojkolejnění na hlavní trati, ovšem řešení se našlo v podobě posilového autobusu na lince až k Okresnímu soudu. Místo zdvojkolejňování proběhla v třicátých letech alespoň rekonstrukce některých tratí. S tím došlo k obnovení provozu do Šanova - 1936 s tím, že 16. dubna 1939 došlo k odpojení šanovské trati od sítě a opětovnému nahrazení autobusem. Tato autobusová linka spolu s válečnými událostmi  23. října 1940 zanikla a tak byl od roku 1941 obnoven provoz alespoň k Novým lázním.
Válečné období přežily teplické tramvaje, narozdíl od sousedního Ústí, relativně v pořádku a tak již v roce 1945  v souvislosti s rozvojem města vznikají plány na doplnění a zkapacitnění tramvajové trakce. Ano tady někde se začíná osud teplických trolejbusů, které měly podle původních plánů doplňovat základní tramvajovou trať dvěmi okruhovými linkami. To byl zároveň definitivní konec šanovské trati a tento okamžik lze označit jako první krok k celkové likvidaci tramvajového provozu v Teplicích. První  a zároveň poslední zdvojkolejnění tratí bylo provedeno v roce 1951 - 53 v úseku Benešovo nám. - Městské sály. Toto zkapacitnění je dodnes tak trochu malou záhadou (asi jako investice do rekonstrukce tratí a výstavbu měníren v Ústí v 60. letech), protože v této době se s výstavbou trolejbusových tratí začaly nad budoucností tramvají silně stahovat mraky. Nevyhnutelné se tedy začalo stávat skutečností již 1. března 1956 kdy byl zastaven provoz z Řetenic až k Červenému kostelu a k definitivnímu zastavení provozu na ostatních tratích došlo 31. ledna (28. února?) 1959. Teplice však měli veliké štěstí NASTALA DOBA TROLEJBUSOVÁ. Tento provoz byl poměrně pestrý co se týče vozového parku. mj. vzpomeňme mariánskolázeňské vozy, či vozy 6 MT, které zde před svým předáním do Ústí jezdily s tyčovými sběrači! Další vozy opět přes Ústí n. L. skončily po zrušení tamějšího provozu až v Bratislavě.
(Ilustrační fotografie použity z knižní publikace a dobové pohlednice)