Je pošmourné nedělní ráno 12. prosince 2004... Před branou vozovny Dopravního podniku města Ústí nad Labem, a.s. - vozovna Všebořice přešlapují 4 zmrzlí organizátoři akce, která se tento den bude snažit navázat na, k  naší lítosti, v Ústí téměř zapomenuté, akce V. Wolfa. Skupinka vyzbrojená stativy, fotoaparáty a různými papíry netrpělivě vyhlíží příjezd červeného automobilu s člověkem pro tuto akci nejdůležitějším - řidičem Miroslavem Vydrou. Není bez zajímavosti, že tento řidič se k této akci uvolil zcela bez zábran a obětavostí, která se v průběhu akce setkala s velkým obdivem všech účastníků. Pan Vydra doráží s mírným zpožděním, ale s úsměvem na rtech.
Nic se tedy neděje a s drobným časovým skluzem kráčíme mlhou udaným směrem a již vidíme v dálce svítivě čistý vůz Škoda 22 Tr umístěný v nejvzdálenějším koutu odstavné plochy. Samozřejmě prohlížíme stav vozu, konstatujeme, že je v perfektním pořádku a pouštíme se do práce. Nejdříve si nejmladší z nás Víťa Čepický zkouší nabidlovat nanečisto, neboť tuto činnost bude dnes provádět několikrát, tak jak bylo předem dohodnuto. Samozřejmě byla při této příležitosti provedena kontrola uhlíků. Zapínáme topení, necháváme trolejbus zkusmo kleknout (tzv. kneeling) a pouštíme se do výzdoby vozu, která se skládá z fotografií pořízených při mnoha zajímavých situacích a která je zároveň průřezem historií trolejbusové dopravy v Ústí nad Labem. Nemalou část této mobilní výstavky tvoří i popis výstavby dvou nových trolejbusových tratí vybudovaných v letošním roce. Čas letí, provádíme zkoušku mikrofonu, který den předtím zprovoznili a odladili technici DP. Po malé poradě určujeme číslo této zvláštní linky - na počest našeho vozu byla jednohlasně zvolena číslice 602. Vše se daří a přesně 9:57 opouštíme brány vozovny. Od našich zpravodajů máme již signály o minimálně 30ti účastnících, kteří již netrpělivě vyhlížejí u Uhlozbytu červeno-šedo-bílý vůz. Přesně 10:09 vůz 602 linky 602 najíždí do blokové smyčky Uhlozbyt, do první stanice této mimořádné linky. Zájemci o jízdu se okamžitě nahrnuli ke předním dveřím vozu, ale ještě než se otevřely dveře, vůz si opět "kleká". Poté mají věci rychlý spád, otevíráme dveře a cestujícím se dostává uvítání v podobě pamětní jízdenky na tuto jízdu (vydáno 65 lístků) a samozřejmě kontroly toho skutečného jízdního dokladu. Poté co se tato první skupina přesunula do vozu, čekáme zhruba do 10:30 na skupinu přijíždějící z Českých Budějovic a Plzně. Protože byl čas odjezdu stanoven na 10:45, stále čekáme a opravdu ještě někteří jedinci doráží. 10:44 vzhledem k příjezdu linky 62 vyrážíme! Za pomoci již zmíněného mikrofonu se jako organizátoři představujeme a oznamujeme dnešní plán cesty. Dochází zde k zásadní změně, kdy se oproti původnímu plánu vydáváme směr Všebořice. Zde provádíme zběžnou prohlídku v mlze se utápějící vozovny a svižně pokračujeme zpět směr město. A u Divadla už přichází první chod dnešních "lahůdek", která je ve voze předem ohlášená. Zastavujeme, první vybíhá Víťa a za zvuků pípajících a cvakajících fotoaparátů přebidlovává na téměř doposud nevyužitou pravou stopu odbočující směr Předlice. To už ale početná skupina fotografů číhá za křižovatkou se záměrem zachytit tento neobvyklý okamžik. Vše se daří a vůz 602 ladným pohybem jemu vlastním zabočuje směr Globus. Cestou je mimoústeckým účastníkům představena "chlouba" našeho města - chemická továrna a již se přiblížila další fotozastávka. Vzhledem k atraktivnosti podjezdu pod železniční tratí a neobvyklé smyčky u Globusu se vůz téměř vyprazdňuje a fotoaparáty cvakají na plné obrátky. Vracíme se zpět k Divadlu a přichází druhá "lahůdka". Vůz se opět, po ohlášení předem, vyprazdňuje a zcela neobvyklým směrem odbočuje směr Klíše. Na Klíši zastavujeme před kruhovým objezdem a aby atraktivnosti této lokality nebylo málo, na zmíněném "kruháči" se spolu s naším vozem 602 zároveň objevuje nízkopodlažní kloubový Citybus e.č. 704 (tj. ten nejnovější) na lince 11. Protože čas značně pokročil, někteří účastníci této jízdy vystupují na Mírovém náměstí. Je to ovšem škoda, protože to nejzajímavější mělo teprve přijít. Cestou na Severní Terasu, v Důlcích, předvádí (teď už důvěrně) náš vůz 602 co vlastně dokáže. Rovněž během tohoto poměrně dlouhého úseku předvádíme cestujícím schopnosti interního informačního systému. A jsme na místě, kde to všechno v roce 1988 začalo - "V rokli". Zde musíme ohlásit, že na Dobětice nepojedeme kvůli nemožnosti odbočení zpět na Severní Terasu (věčná škoda, že zde nezůstal původní manipulační oblouk z Dobětic na Severní Terasu). A tak je křižovatka opět obklopena neúnavnými fotografy a vůz ve stopě linky 52 odbočuje směr Severní Terasa. Zde dochází k menší přestávce a rozdělení účastníků na 2 skupiny. Protože je potřeba se otočit do směru na ulici Sociální Péče, vyjíždíme s první skupinou zpět na smyčku Mírová a druhá skupina vyráží na prohlídku nové bukovské tratě. Na smyčce Mírová dochází k první menší komplikaci, kdy zcela nová výhybka namontovaná zde kvůli lince 60 vypovídá službu a je potřeba ruční zásah. Vzhledem k tomu, že právě přijíždějí linky 51 a 52, je rozhodnuto projet smyčku znovu a tentokráte samospádem. Svého úkolu "dvorního bidlaře" se opět s jistotou ujímá Víťa a po nezbytné prodlevě určené fotografům se opět spouštíme z kopce, směr ulice Sociální Péče. Po přejezdu nové výhybky zastavujeme v zálivu dnes opuštěné zastávky aby mohla nastoupit druhá, více zmrzlá skupina a ihned se blížíme do místa, kde bude proveden manévr odzkoušený při asfaltování ulice Sociální péče. Na linkové orientaci se objevil nekompromisní nápis "602 Hornická", což technicky vzato znamená odbočení samospádem doprava směr zastávka "Jesle". Fotoaparáty opět pípají a cvakají, někteří účastnící s povzdechy typu "sakra já už nemám místo" mění karty a baterie ve svých přístrojích. Ale vše se daří a standardním způsobem se dostáváme do stanice Hilarova. Protože následující úsek přímo vybízí k fotografování, vůz se již poněkolikáté vyprazdňuje a sjíždí směr Masarykova ul. Cestou samozřejmě nastupují "šílení" fotografové. Opět projíždíme Mírové náměstí a vjíždíme podél Labe do městského obvodu Krásné Březno. Nezapomenutelné budou zřejmě fotografie moderního trolejbusu ve středu města s pozadím kamenolomu v zastávce Přístav. Také se zde od dispečerů rádiem dozvídáme jaké jsme měli štěstí, protože téměř vzápětí po našem průjezdu předmostím se zde udála dopravní nehoda, která toto místo na několik minut z cela zablokovala. Jízda Drážďanskou ulicí směr sídliště Pod Vyhlídkou probíhá nerušeně. Na této smyčce je menší přestávka, kterou si řidič zaslouženě dopřává, a po několika minutách a nezbytném fotografování vyrážíme s linkovou orientací "602 Žežická" směrem k bývalému Prioru. Druhá a tentokrát poslední komplikace přichází při odbočení na trať linky č. 55, kdy jsem zastavili příliš brzo před křižovatkou a trolejbus se nedaří dát do pohybu ani roztlačováním. Situaci proto řeší Honza Maxa, který svou organizací zachraňuje situaci a vůz zdárně odbočuje směr Žežická. Na této smyčce se pan řidič po menší konzultaci s manuálem k vozu (marně jsme hledali přepínač polarity - vůz 22Tr se totiž přepíná automaticky) rozhoduje pro svou specialitu, smyčka bude projeta za velkého nadšení opačně, což spolu s jízdou samospádem do stanice Anežky České byl zřejmě vrcholný kousek naší jízdy. A další na sebe dlouho nenechá čekat, předvádíme s vozem, co se v Krásném Březně dělo během povodní 2002, tj. odbočení samospádem do Drážďanské ulice. Samozřejmě dochází při tomto manévru k zastavení provozu aut na této rušné ulici, aby nedošlo k nehodě. Dnes již podruhé projíždíme za značného zájmu veřejnosti okolo pivovaru a ve stopě linky 51 dorážíme na Skalku. Někteří účastníci využívají malou přestávku a jdou se do místního obchodu občerstvit. Ti aktivnější už mezitím seběhli dolů a čekají na svou příležitost pořídit nevšední snímek v Neštěmicích. Zde je předvedena, opět při zastavení provozu aut, poslední jízda samospádem, tentokráte směr Mojžíř. V rádiu slyšíme opravdu neobvyklou prosbu: "zde vůz 378, potřebuju dílnu. Vzadu na boku mi upadla televize a nemám ji čím přichytit. Já na takový šrouby nic nemám" Všichni se shodujeme na tom, že postiženého řidiče litujeme a přejeme mu zdárné vyřešení problému. Ale to už se chýlí naše cesta ke konci. Poslední příležitost udělat zajímavé fotografie přichází na smyčce Mojžíř, kde se potkáváme s pravidelnou linkou č. 57. Cestou zpět do vozovny zastavujeme a zároveň se loučíme s účastníky v Neštěmicích, u Uhlozbytu, dále pak se zájemci o modely u Polikliniky a zbytek těch nejvytrvalejších vystupuje ve stanici Beethovenova na prohlídku počátku nové tratě. Již téměř prázdný vůz odjíždí zatáhnout do vozovny, kde naše jízda před branou končí. Uklízíme vůz od zbytků fotografií a předáváme ho do rukou aranžérů vozovny. Je zhruba 15:00 a v Ústí nastává pošmourný zimní večer 12. prosince 2004. Účastníci této bezesporu povedené a zajímavé akce jsou již na cestě domů. Vůz 602 odstavený na prvním nádvoří vozovny osiřel, atmosféra stala se poněkud nostalgickou. Dlouho očekávaný okamžik je za námi.
Za organizátory Petr Ježek