Připravujeme aktualizaci fotografií autobusů ze září 2007

Je léto 2004 a cesty osudu mě zavály až do dalekého historického města Dubrovník - Chorvatsko. Samozřejmě, že zatímco zbytek rodiny byl plný očekávání co se týče pamětihodností, já byl tak trochu zvědavý na místní MHD. To, že se jedná o velké město jsem se přesvědčil hned v úvodu. Centrální záchytné parkoviště se nachází vedle přístavu luxusních jachet angloamerických multimilionářů, ovšem k historické pevnosti, která je velikým turistickým lákadlem, je to poměrně velký kus cesty. Můžu Vám zaručit, že při zhruba 35 stupních celsia tuto cestu projdete cca za 1/2 hodiny. Anebo? Máte možnost využít rozsáhlou síť místní MHD. Zastávky jsou zde k vidění všude, autobusy jsou jednotného žlutého nátěru a vzhledem k tomu, že všechny autobusy jsou z produkce firmy M.A.N., byť rozdílného data výroby, působí zdejší MHD velmi kompaktním a transparentním dojmem. Teď se jistě ptáte proč jsme tedy šlapali celou cestu pěšky? Inu odpověď je na zastávkách, tím důvodem je absence jakýchkoliv jízdních řádů natož informace o tarifech, linkovém vedení atd. Rovněž, i když četnost spojů byla velmi vysoká, přeplněné autobusy bez klimatizace nebudily příliš velkou touhu po svezení. Inu přeci jenom nejsme tak zcela v Evropě a tak organizace provozu z tohoto pohledu budí spíše balkánský dojem. Lehké pousmání jsem si neodpustil nad perfektním označníkem v cílové stanici (žízní jsme už neviděl) včetně všech informací - proč tak není i jinde zřejmě ví pouze provozovatel. Na druhou stranu pro mě, jako fanouška MHD, byla cesta pěšmo více než poučná, viděl jsem zblízka centrální stanici MHD a rovněž vozovnu autobusů. Add vozovna - již při prvním pohledu vás zarazí vzhled garáží. Řeknete si, tady už ty autobusy musí jezdit velmi dlouho, protože nápis nad vjezdovými vraty hlásá 1906 (ostatní zařízení bylo spíše hypermoderní). Logickou úvahou dojdete k závěru, že dříve tento areál nemohl nikdy sloužit k žádným jiným účelům, nežli k zajištění servisu MHD. Nebo snad tramvaje?! Ano správně, tehdy jsem to ještě netušil, ale tento areál sloužil původně zdejšímu tramvajovému provozu, a stejně jako v Čechách nepřežil, pro závislou trakci, kritická 70. léta - viz níže. Návštěva pevnosti probíhala dle všeobecně zažitých pravidel, tj. návštěva hradem, procházka po hlavním bulváru, oběd v jedné z mnoha restaurací v zastrčených uličkách s přírodní klimatizací. Mou pozornost ovšem celou dobu odváděl pohled směrem vzůru na horu, která se tyčí nad přístavem. Kromě pevnosti s vlající chorvatskou vlajkou je zde ještě jedna stavba a tou je konečná stanice lanovky. Účel této stavby prozrazuje i o několik desítek metrů níže umístěná podpěra. Ať jsem však napínal oči sebevíce po drátech ani památky. Po skončení prohlídky pevnosti jsem neodolal, určil jsem si přibližný směr a vydal se hledat dolní stanici. Hledání bylo úspěšné, ALE! Po poslední, zřejmě nejkrutější válce, která toto město potkala, zde nebylo, kromě videokazet, ani památky. Až na jeden detail a tím byl osud právě této lanové dráhy. Anglicko-německy jsem se před zakonzervovaným zbytkem konečné stanice (bez lan a kabin samozřejmě) dozvěděl o konci provozu, o který se postaralo dělostřelectvo jugoslávské armády. Na obnovení provozu, při všeobecně známé nerentabilnosti výletních lanových drah, se zřejmě už peníze nenajdou. Ale vraťme se k současné MHD. co dodat? Nevím jaký je skutečný technický stav autobusů, ale na první pohled lze říci: perfektní vzhled, zřetelně označené linky, evidentně ucelená řada evidenčních čísel, vytíženost spojů téměř 100%. Kloubové autobusy se zde nevyskytují. Závěrem musím konstatovat, že některá česká města, přibližně stejné velikosti, by tomuto "jihovýchodnímu" městu jeho MHD mohla jen závidět.